Právě před několika dny naši zemědělskou usedlost Bludička v Bludovicích v rámci terapie navštívily na pravidelném programu děti z Kojeneckého centra. Sociálně vyloučení kojenci, batolata a předškoláci dojíždějí na Bludičku pravidelně. Terapie v prostředí rodinné usedlosti je směřována především na nácvik sociálních dovedností a zcela přirozených věcí umožňující projevení emocí a vztahů. Malý Tomášek, na první návštěvě Bludičky téměř nechodící a výrazně mentálně opožděný, dnes za mnou zcela spontánně přiběhl. Udělal za necelý půlrok výrazný pokrok a dokonce poprvé toužil po vzájemné kontaktu. Vzala jsem si jej na klín a vytáhla jsem z kapsy bublifuk. Pamatuji si, jak jsem jako dítě milovala foukání bublin a pozorování jejich většinou krátkého letu vzduchem do neznáma . Tomáška bublifuk zaujal. Pokoušel se vyfouknout svou bublinku a dával do toho snažení tolik energie, až mu tvářičky zčervenaly. Přesto se to vzhledem k jeho věku nedařilo. Pusinku měl buď moc blízko, nebo foukal moc či pro změnu zase málo. On však nepřestával, foukal a foukal, pořád dokolečka. Bublina né a né se zrodit ... A tak jsem mu občas nějakou vyfoukla, abychom se pak společně mohli těšit z oné krásné chvíle, kdy se magické nic vznáší k nebi. Zapomněla jsem na celý svět a věděla, že teď je ten moment, kdy můj život má smysl.

Tomáška jsem tři měsíce neviděla. Dnes opět přijel společně s ostatními dětmi z Kojeneckého centra a mezi prvními ke mně přiběhl. Sedl si mi na klín a začal cosi žvatlat. Po několika nesrozumitelných pokusech jsem pochopila, že chce foukat bubliny… Proč píšu tento zdánlivě nesouvisející příběh na stránky politické strany, kterou již dvě volební období zastupuji v místní samosprávě a za níž i v letošním roce kandiduji ? Uvědomila jsem si totiž, že i mé politické snažení je takové to „Tomáškovo foukání bublin“. Někdy jsem foukala moc, někdy zase málo, viditelný výsledek mnohdy téměř žádný. Přesto mám jedno přání - být jako malý Tomášek a napnout ve všech oblastech svého života ( i toho politického ) naplno své síly bez ohledu na výsledek. A podaří-li se mi vyfouknout pomyslné "magické nic", které udělá svět trošku krásnější, naplní mě to radostí a pocitem, že i můj politický život má smysl.

                                                   Gabriela Žitníková - zastupitelka za KDU-ČSL